Kořeny Masopustu – tedy ukončení období hodování, zábav a radovánek mezi dvěma postními dobami (Vánoční a Velikonoční), můžeme patrně umístit už do doby předkřesťanské. Tehdy šlo o ukončení vlády zimy a vzývání nového vegetačního období. Někteří historici jej umisťují do Římské říše – tehdy to byly bujaré oslavy boha Bakcha. Ohlasy rozmařilého času najdeme také napříč celou Evropou. Na východě je Maslenice i s postavami známými u nás – Kobyla, Medvěd. Italský karneval je vlastně obdoba našeho masopustu.
Masopustní neděle se obvykle nesla ve znamení tance a hudby, v některých oblastech si ženy pořádaly své vlastní slavnosti označované jako jalové hody. Masopustní pondělí bylo ve znamení mužovských bálů. Jedním ze zvyků, které se na nich dodržovaly, bylo skákání do výšky. Čím výše selka vyskočila do výšky, tím vyšší mělo být obilí na poli.
Poslední tři dny, tedy o masopustní neděli, v pondělí a úterý, které jsou zvány ostatky, končiny, fašank či přímo masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou.
