historie zámku a panství

Na místě dávného pralesa vyrostlo ve 14. století město a hrad, které daly vzniknout dnešní Bělé. Její příběh je úzce spjat s královským Bezdězem i s ambiciózními pány z Dubé. Ty na konci 18. století střídá další šlechtický rod Valdštejn-Vartenberg.

Gotické základy, renesanční rozkvět i barokní proměny vtiskly zámku jeho jedinečnou tvář. Nejstarší památkou města je sakristie kostela Povýšení svatého Kříže s překvapivě dochovanými detaily středověké výzdoby. Bělský zámek však nebyl jen šlechtickým sídlem – stal se také místem vzdělávání a pokroku. Objevte místo, kde se po staletí psaly dějiny kraje.

Je potřeba si přiznat, že o nejstarším osídlení území, na němž se dnes rozkládá naše město, víme jen velmi málo. Stopy po osadách prvních zemědělců na okraji původního borového pralesa – tzv. Praboru – nacházíme severně od Mladá Boleslav, zhruba proti toku řeky Jizery. Další nálezy pocházejí ze západního směru – od Malé Bělé přes Hrdlořezy, Čistou, Plužnou, Katusice, Sudoměř, Lobeč – a od severozápadu přes Okna a Bezděz.

Několik náhodných nálezů kamenných artefaktů bez bližších nálezových okolností z katastru dnešní Bělé nám samo o sobě mnoho neprozrazuje. Souvislý lesní porost, pozůstatek Praboru, zde přetrval velmi dlouho. Teprve zřejmě před sedmi stoletími se zde začaly rozléhat rány seker a motyk a čilý stavební ruch ohlašoval vůli pána Hynka z Dubé vybudovat zde hrad či tvrz a založit město.

Šlo nepochybně o podnik organizačně, finančně i technicky mimořádně náročný. Osadníci patrně nejprve osídlili a opevnili oba východní výběžky ostrohu s hradem a farním kostelem. Podobu původního hradu či tvrze neznáme; dochované zbytky gotických zdí a kleneb na několika místech dnešního zámku pocházejí až z 15. století (archeologický průzkum v roce 2014 však odkryl i konstrukce ze století čtrnáctého).

Z období renesance se dochovalo podstatně více památek. Podobně je tomu i u gotického kláštera augustiniánů a jeho klášterního kostela, které později překryla barokní přestavba (při stavebních úpravách v sakristii klášterního kostela sv. Václava byla objevena část gotické klenby a kamenný erb se zkříženými ostrvemi – erb pánů z Dubé).

Mnohem lépe je dochován farní kostel Povýšení svatého Kříže, respektive jeho sakristie, která je nejstarší stavbou ve městě přímo spojenou s jeho počátky. Nachází se zde nově odkrytý sanktuář zdobený freskou dvou andělů a kamenné lavabo.

Středověké městečko Bělá bylo ve 14. století a na počátku století patnáctého (přerušeno husitskými válkami) střediskem bezdězského panství pod přímou správou české koruny – za vlády Karel IV., Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Jeho osud byl úzce spjat s královským hradem Hrad Bezděz.

Podolí s říčkou Bělou se stalo středověkou „průmyslovou zónou“ města, nad níž se dodnes tyčí severní křídlo zámku – palác, který nechal vystavět Bohuchval Berka z Dubé, jeden z nejvýznamnějších šlechticů předbělohorských Čech a příbuzný tragicky zesnulého Aleše Berky z Dubé, majitele panství odpovědného za přestavbu původního hradu či tvrze na renesanční zámek.

Manýristické a barokní přestavby zámku jsou spojeny s rodem Valdštejnové a s obdobím před třicetiletou válkou i po ní.

Působení dvou významných výchovně-vzdělávacích institucí na bělském zámku – Dětské manufaktury (1767–1788), dotované státem, a Lesnické školy (1855–1903), nejstarší lesnické školy v Čechách s německým vyučovacím jazykem – si vyžádalo převážně úpravy interiérů a na vnější podobu zámku již nemělo zásadní vliv.

Když v Bělé stával hrad

Představit si na místě dnešního bělského zámku původní hrad vyžaduje značnou dávku fantazie. Rozsáhlé terénní úpravy, které zde probíhaly při každé přestavbě objektu, zásadně proměnily původní podobu ostrohu.

Za nejstarší dochované zbytky středověké stavby lze považovat části zakomponované do pozdně gotického jihozápadního dvoutraktového paláce. Najdeme je v první třetině zdi vedle vstupu a ve zbytcích hradního příkopu. Síla zdiva zde přesahuje dva metry a dochovaly se i pozůstatky prevétu. V interiéru se tyto konstrukce nacházejí v prvním podzemním a prvním nadzemním podlaží paláce.

Na dnes již nepřístupné gotické konstrukce narazil archeologický průzkum v roce 2014 před vstupem do zámku i uvnitř něj a rovněž přibližně ve dvou třetinách jižního paláce, asi dva metry pod současným povrchem terénu.

Pod jižním palácem se nachází také podzemní prostor (druhé podzemní podlaží), který byl po zhruba sto padesáti letech znovu zpřístupněn v roce 2012 schodištěm z jihozápadního sklepení.

Další fragment gotického zdiva je patrný na vnější straně spojovací chodby mezi kaplí a severním palácem – a tím naše poznání původní hradní stavby prakticky končí.

I sama Venus by zde bydlet mohla

Dlouhá a zásadní renesanční přestavba a dostavba bělského zámku (trvala téměř nepřetržitě třicet let) byla zahájena Alešem Berkou z Dubé. K dílčím změnám však mohlo docházet již za jeho otce Jana Berky – například roku 1577 bylo zbořeno bašta u zámku na městském opevnění. Jak dokládá pasáž v záhlaví tohoto odstavce z věnování knihy Bartoloměje Paprockého, týkající se bělského zámku, byla přestavba za života Aleše Berky pravděpodobně z větší části dokončena, a to zejména v západním a jižním paláci.

V přestavbě a dostavbě pokračoval jeho příbuzný Bohuchval Berka z Dubé, který své budovatelské úsilí završil novostavbou patrně jednopatrového severního paláce.

Při těchto stavebních pracích vystupuje Vlach (Ital) Martin Ruvian, mistr zedník (stavitel), o němž se dochovala archivní zmínka již z roku 1587. V dopise Jana Labouňského z Labouně a na Klášteře Hradišti nad Jizerou purkmistrovi a radě města Bělé (jinak Nového Bezděze) se žádá, aby „mistr Martin Ruvian Vlach, zedník“ nebyl propuštěn z místní šatlavy, „dokud by mi škody mé nezaplatil, kterouž mi učinil na stavení mém“ – míněn byl zřejmě zámek na Klášteře Hradišti.

Dlouhodobé a velkorysé plánování této renesanční přestavby dokládá také přesunutí panského pivovaru z prostoru před zámkem pod zámek a přemístění hospodářského dvora do Panina dvora (dnešní městská část Výsluní). S tím pravděpodobně souvisela i proměna předzámčí, o jehož podobě však nemáme bližší zprávy. Uvažovat lze rovněž o úpravách části městského opevnění sousedícího s hradem či tvrzí a s Pražskou (Podzámeckou) bránou, snad i o navršení mohutné rampy k této bráně, která se později stala základem tzv. císařské silnice. Tyto rozsáhlé práce byly dokončeny za vlády Albrecht z Valdštejna.

Příběhy renesačních stropů

Nacházíte se ve druhém nadzemním podlaží nejstarší dochované části zámku – pozdně gotického dvoutraktového paláce v jihozápadním křídle. Právě zde se renesanční přestavba z let 1580–1610 dochovala v mimořádné kvalitě.

Tyto sály od roku 1940 využívalo Muzeum okresu Bělského (dnes Muzeum Podbezdězí).

Malované stropy – skrytý poklad z 16. století

Největším bohatstvím prostor jsou renesanční záklopové stropy. Původně je doplňovala i bohatě zdobená kachlová kamna s letopočtem 1615, která se však nedochovala.

Stropy bývají označovány jako „dámský“ a „pánský“.

Dámský strop

Dámský strop zdobil sál nepřetržitě – dokonce i v době, kdy zde byl úřednický byt.

V malovaných kartuších uvidíte:

  • postavy dam v dobových šatech

  • alegorie naděje, víry, spravedlnosti, lásky a věrnosti

  • amorety s ptáky (holuby, jeřáby, čápy)

  • růžice, okřídlené hlavy, děti a drobná zvířata

Nabízí se i otázka, zda některá z postav nepřipomíná Alžbětu (Elišku) z Valdštejna, manželku Aleše Berky z Dubé.

Pánský strop

Pánský strop byl dlouho ukryt pod podhledem a znovuobjeven až v 60. letech 20. století. Restaurován byl v roce 1977.

Jeho výzdoba je výrazně odlišná:

  • ornament typu Beschlagwerk

  • perlovec na trámech

  • v oválech postavy vojáků různých armád

Styl malby naznačuje, že výzdobu mohli provádět různí malíři – nebo že část podoby ovlivnil pozdější restaurátorský zásah.

Třetí, dosud skrytý strop

Další renesanční strop s bílým podkladem a tyrkysovými rostlinnými motivy byl objeven až při rekonstrukci v roce 2022. Zůstává však zatím skryt pod mladším podhledem.

Valdštejnský sál

Ve třetím nadzemním podlaží jihozápadního křídla se nachází nově rekonstruovaný Valdštejnský sál (2022–2023).

Při restaurátorském průzkumu zde byl objeven překvapivý nález – renesanční pás zvířat, inspirovaný grafickými předlohami z roku 1592.

Na stěnách dnes můžete vidět:

  • slona

  • velblouda

  • jednorožce

  • tygra

  • mohutného kance

  • další drobná zvířata, ptáky a veverku

Výjev rámují festony s listy, ovocem a stuhami. Malba je dochována ve velmi dobrém stavu.

Podlahu tvoří kopie původních barokních parket a prostor doplňuje kopie jezdeckého portrétu Albrechta z Valdštejna z roku 1631.

Předsálí

Předsálí připomíná poslední historizující úpravu bytu ředitele panství z konce 19. století. Dochovaná výmalba byla obnovena podle dobových fotografií, restaurována byla i kamna, dveře a okna.

Renesance ukrytá a poničená

Další zbytky renesanční výzdoby se dochovaly v lunetách osekané korunní římsy jihozápadního a jižního paláce, na půdičce nad arkádami jižního paláce. Jedná se o fasádní výzdobu provedenou probarvovaným sgrafitem s figurálními a rostlinnými motivy (například hlava prince či krocan).

Další hodnotnou a tentokrát i datovanou prací je dřevem vykládaný strop arkýře severního paláce, umístěný nad arkádou druhého nadzemního podlaží.

Na severním paláci byla v padesátých letech 20. století restaurována část pozdně renesančních (manýristických) fresek na nádvorní fasádě a arkýři; malby jsou dochovány v celé ploše do výšky druhého nadzemního podlaží.

Severní palác, jakožto pozdně renesanční novostavba, si ze všech částí zámku uchoval svou původní podobu v největší míře.

Baroko nejen pro oko
aneb co bylo s bělským zámkem

Po Albrechtově smrti roku 1634 byla jeho „šťastná země“ vystavena rabování a postupně rozprodána či rozdána novým majitelům. Po markrabatech z Caretto a Millesimo, kteří nechali vystavět špýchar v předzámčí, koupil bělské panství se zámkem roku 1678 Arnošt Josef z Valdštejna a dal jej barokně přestavět podle plánů Jeana Baptisty Matheye.

Stavební práce vedl Bernard Canevale a probíhaly v rychlém sledu. Nejvýraznější zásahy se týkaly západního křídla. Po vybourání staré věže (možná ještě gotické), která pravděpodobně více vybíhala do nádvoří, byla vystavěna nová dvorana s vjezdem do zámku a dvěma brankami pro pěší v přízemí. Současně vzniklo hlavní schodiště, chodby a sály pod věží ve dvou patrech, byla vybudována samotná věž a přestavěn starý palác, dnes začleněný do severozápadního křídla zámku.

Částečně byl zasypán hradní příkop a znovu upraven prostor před zámkem. Šlo o poslední velkou stavební etapu v dějinách objektu. Vnější vzhled zámku byl od té doby měněn již jen minimálně – například přístavbou toaletní věže kolem roku 1855, úpravami střech, po požáru roku 1929 novým zastřešením hlavní věže či výstavbou nových budov na místě někdejší tenatárny na předním nádvoří.

Terra felix

Po bitvě na Bílé hoře (před čtyřmi staletími), kdy Bohuchval Berka z Dubé prchá z Čech a později umírá v chudobě v Hamburku, je novostavba bělského zámku i s panstvím začleněna do „Šťastné země“ Albrechta z Valdštejna. Na zámku se znovu intenzivně staví.

Valdštejnovští architekti tak završují velkolepou renesanční přestavbu, aby ji vzápětí proměnili v duchu nastupujícího baroka – modernizují ji a přizpůsobují novému stavebnímu vkusu. Zámek se stává ještě pohodlnějším a reprezentativnějším sídlem: dochází k nástavbě severního paláce, dostavbě jižního paláce i jeho arkád a k výraznějšímu propojení jednotlivých palácových křídel.

Pravděpodobně v této době bylo také vyrovnáno nádvoří (u kaple zřejmě o více než dva metry) a vystavěno či dokončeno východní křídlo zámku s kaplí a spojovací chodbou.

Takto sjednocený celek – původní i nová zástavba – byl v ploše fasád propojen geometrickou „psaníčkovou“ výzdobou, tehdy zřejmě oblíbeným dekorem. Tento motiv se později ještě jednou, v barokní podobě, připomněl plastickou bosáží na fasádě zámku.

Baroko nejen pro oko

A co bylo s bělským zámkem dál?

Po smrti Albrechta z Valdštejna roku 1634 byla jeho „šťastná země“ vystavena rabování a postupně rozprodána či rozdána novým majitelům.

Po markrabatech z Caretto a Millesimo, kteří nechali vystavět špýchar v předzámčí, koupil roku 1678 bělské panství Arnošt Josef z Valdštejna. Právě on zahájil zásadní barokní přestavbu zámku.

Velká barokní proměna

Přestavba probíhala podle plánů Jeana Baptisty Matheye, stavební práce vedl Bernard Canevale. Tempo bylo rychlé a zásahy výrazné – nejvíce v západním křídle.

Co se změnilo?

  • byla zbořena stará (možná ještě gotická) věž

  • vznikla nová dvorana s vjezdem do zámku

  • přibyly dvě pěší branky v přízemí

  • vybudováno bylo hlavní schodiště

  • vznikly nové chodby a sály pod věží ve dvou patrech

  • postavena byla nová věž

  • přestavěn starý palác (dnes součást severozápadního křídla)

Současně byl částečně zasypán hradní příkop a nově upraven prostor před zámkem.

Poslední velká stavební etapa

Tato barokní přestavba představuje poslední zásadní proměnu zámku.

Od té doby byl jeho vnější vzhled upravován už jen minimálně:

  • kolem roku 1855 byla přistavěna toaletní věž

  • došlo k úpravám střech

  • po požáru roku 1929 byla nově zastřešena hlavní věž

  • na místě někdejší tenatárny na předním nádvoří vznikly nové budovy

Barokní podoba tak dodnes určuje charakter celého areálu.

Učení, mučení

Zámek jako škola

Bělský zámek nebyl jen šlechtickým sídlem. V 18. a 19. století se stal také místem vzdělávání.

Sídlily zde dvě významné instituce:

  • Dětská manufaktura (1767–1788) – státem dotovaný výchovně-pracovní ústav

  • Lesnická škola (1855–1903) – nejstarší lesnická škola v Čechách s německým vyučovacím jazykem

Pro potřeby výuky byly upravovány především interiéry. Vnější podoba zámku už zásadní změny nedoznala.

„Neviditelné“ proměny

Co se dělo za fasádou

Vnější podoba zámku v Bělé pod Bezdězem se během posledních tří století příliš neměnila.
Za fasádami však probíhaly neustálé stavební zásahy.

Prostor se přizpůsoboval tomu, kdo jej právě využíval.

Nejčastější změny?

  • dělení velkých sálů na menší místnosti

  • budování příček a podhledů

  • zavádění vody, odpadů, elektřiny a vytápění

Funkce měla přednost před vzhledem.

Zámek jako manufaktura (1767–1788)

První velké zásahy přišly s přeměnou šlechtického sídla na dětskou manufakturu.

Rozmanité provozy, byty pro mistry a jejich rodiny i ubytování chovanců znamenaly zásadní dělení prostoru. Reprezentativní dvorana pod věží – původně široký, vějířovitý prostor se dvěma pěšími brankami a vjezdem – byla zredukována na úzký průjezd, vrátnici a výrobní místnosti.

K plné rehabilitaci tohoto prostoru už nikdy nedošlo.

Zpět k panské rezidenci (1788)

Po zrušení manufaktury byl zámek upraven pro Arnošta Filipa z Valdštejna a jeho manželku Antonii des Fours.

Interiéry byly modernizovány v duchu empíru a část reprezentativního charakteru se vrátila.
Trend zmenšování a dělení sálů však pokračoval.

Škola, kanceláře, byty (19. století)

V době lesnické školy (1855–1903) byl zámek doslova zaplněn funkcemi:

  • učebny v severním křídle

  • byty profesorů v severozápadním křídle

  • kanceláře valdštejnské lesní správy v jižním křídle

  • úřednické byty v jihozápadním křídle

  • soukromý valdštejnský apartmán ve třetím podlaží

Ani tehdy proměny neskončily.

Na předním nádvoří se měnila sýpka, zanikla tenatárna i kočárovna a nahradila je nová obytná budova.
Část parku se proměnila v arboretum a botanickou zahradu, jiná část byla rozdělena na soukromé zahrádky.

Parcelování prostoru pokračovalo.

20. století: největší zásahy

Po roce 1945 byl zámek zestátněn a většinově přešel do majetku města.

Krátce zde opět sídlila lesnická škola (1947–1953), ale poté přišla éra nájemního bydlení.

V hlavní budově vzniklo kolem třiceti bytů.

A třicet bytů znamená:

  • třicet koupelen

  • třicet kuchyní

  • třicet toalet

  • desítky rozvodů elektřiny, vody a topení

Zámek byl postupně prostavěn a technicky upravován tak intenzivně, že připomínal „ementál”.

Co zůstalo zachováno?

Bez větších zásahů zůstala kaple a několik sálů ve druhém nadzemním podlaží jihozápadního křídla, které si pronajímalo muzeum.

Dnešní podoba zámku je tedy výsledkem nejen velkých historických přestaveb, ale i mnoha „neviditelných“ úprav každodenního provozu.

 

Současnost

Počátkem 21. století se zámek pomalu probouzí z letargie a díky nadšení a zájmu radnice, Kultury a technických služeb města se pomalu dostává do lepší kondice. Každý rok dochází k vylepšení, obnově, restaurování některé z částí tohoto rozsáhlého stavebního komplexu.  Zároveň s probíhající stavební obnovou Kultura Bělá oživuje prostory expozicemi nebo pořádáním kulturních a společenských akcí v nových prostorách

Pokud nás navštívíte nebudete litovat. Těšíme se na vás.

Vaše Kultura Bělá