Expozic máme na bělském zámku celu řadu. Vstupní branou k nim je Informační centrum, které naleznete na konci průjezdu vpravo. 

Tady dostanete všechny potřebné informace o historii města i zámku, můžete získat celou řadu regionálních turistických tiskovin, či zakoupíte drobné předměty na památku vaší návštěvy. 

Expozice

jsou řazeny, tak jak je budete, procházet s našimi průvodci v rámci Prohlídkového okruhu.

Mácha na Valdštejnském panství

Vůdce loupežníků Wenzel Kummer

Poslední tečka – výstava J. Weigla

Loutky F. Pešána

Kaple sv. Josefa

Toaletní věž

Expozice řemesel půda

Romantická archeologie

Příběhy bran a model města

Dětská manufaktura

Mácha na Valdštejnském panství

Expozice je umístěna v druhém patře jihozápadního křídla bělského zámku. Rekonstrukce těchto prostor byla možná díky finanční podpoře získané za pomoci operační skupiny LAG Podralsko (projekt „U nás je taky hezky!“) a města Bělá pod Bezdězem.

Nosným motivem celé expozice je básník Karel Hynek Mácha, jeho dílo a fenomén Máchova kraje. Básník přichází do Boleslavského kraje na Valdštejnské panství v srpnu 1832 a je okouzlen nejen krásou krajiny a jejích tajuplných zákoutí, rozervaných skal, zřícených hradů a hlubokého hvozdu, ale i vyprávěním starých příběhů, které dávno odvál čas.

Loupežníci, další protagonisté této části expozice byli velmi oblíbeným tématem lidové zábavy, loutkového divadla, kramářských písní „brakové“ četby, ale také vrcholné poezie a prózy, představené zde Máchovým Májem a Vančurovou Markétou Lazarovou. O loupežnících vypráví i padesát pověstí z našeho kraje a některé jsou pořádně krvavé.

V lesích se netoulali jen loupežníci. Hospodařili tu hajní a lesníci, pracovali dřevaři a lesní dělníci, odpočívala a lovem se bavila šlechta. Zbytky „Valdštýnska” (tzv. lesní eremitáže) nedaleko Bělé, jsou toho dokladem a svědectvím, z kterého mnoho nezbylo. Přesto by bylo dobré to málo, co zbylo, vzkřísit a zachovat dalším generacím. Snad k tomu bělská expozice trochu přispěje.

Nazpět nahoru

Vůdce loupežníků Wenzel Kummer

Od roku 2023 hostí Máchovská expozice dalšího “významného” loupežníka a sice Wenzla Kummra z nedaleké Vísky. 

Exponáty pochází ze soukromé sbírky pana Rolanda Heiny, který nedaleko své nemovistosti vybudoval muzeum věnované Wenzelu Kummrovi. Bohužel se ze své práce těšil jen krátce. V roce 2022 pan Heina umírá. 

Jeho družka paní Zuzana Mosná, spolumajitelka muzea, ve snaze muzeum zachovat, část exponátů darovala do naší expozice. 

Od 6. 5. 2023 Kummermuseum – Muzeum Bímšvence je umístěno v objektu, kde se nejslavnější absolvent zdejší dětské manufaktury, vůdce loupežníků Wenzel Kummer naučil číst a psát.

Jak vidno, k řádnému životu mu to nepomohlo.

Nazpět nahoru

Poslední tečka Jaroslava Weigela

V expozici uvidíte soubor děl duchovního otce komiksu Lipse Tulliana, výtvarníka, výtvarného redaktora Mladého světa, scénografa a herce Divadla Járy Cimrmana, pana Jaroslava Weigela.

Jaroslav Weigel se narodil 2. ledna 1931 v Rychnově nad Kněžnou. Dětství prožil v Polici a Broumově, kde byl tatínek sládkem v pivovaru, jinošství v Broumově a Mnichově Hradišti, odkud pocházela maminka. Sudičky mu daly do vínku tři velké lásky, které pomáhaly překonat všechny životní svízele. Láska k přírodě jej brzy přivedla mezi polická vlčata a skautské ideály mu vydržely po celý život. Často vzpomínal na chlapecké výpravy na Ostaš, Hvězdu, do Kovářovy rokle i na Broumovské stěny. Tyhle výpravy do kraje pískovcových skal a borovic nemusel přerušit ani v Mnichově Hradišti, na dohled Drábským světničkám a Mužskému. Vrcholem „vzdělávání o přírodě“ a prvním životním mezníkem mu byla Severočeská lesní škola v Doksech u Máchova jezera v roce 1949.
Druhá velká láska se mu stala povoláním. Už jako kluk pokreslil každý volný papír. Po maturitě v Mladé Boleslavi nastoupil na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor výtvarná výchova- historie. Po studiích pracoval ve vydavatelství Mladá fronta jako výtvarný redaktor dětských časopisů, v roce 1959 přešel do redakce nového časopisu Mladý svět, který se věnoval i fenoménu trampingu. Mezníkem druhé životní i pracovní cesty byl konec šedesátých a počátek sedmdesátých let minulého století, kdy se po nuceném odchodu z Mladého světa stává členem Divadla Járy Cimrmana. Naplno se mohla projevit třetí velká láska, herectví. Navíc tu byla pro divadlo deviza hotového profesionálního výtvarníka s dlouholetou praxí a pro něho samotného nová výzva- scénografie. A spousta, spousta práce. Pozvánky, programy, plakáty, přebaly zvukových i obrazových nosičů, knihy, výstavy a kompletní výprava osmi her (tedy nadpoloviční většiny her DJC): Posel z Liptákova (1977), Lijavec (1982), Dobytí severního pólu (1985), Blaník (1990), Záskok (1994), Švestka (1997), Afrika (2002), České nebe (2008).
Poslednímu životnímu mezníku na dohled, ukončil pan Jaroslav Weigel svou pozemskou cestu 5. září 2019 v Praze ve věku 88 let.

Nazpět nahoru

Loutky F. Pešána

V expozici jsou vystavené loutky vytvořené principálem Divadla z půdy, výtvarníkem Františkem Pešánem, který vyrobil na 700 loutek, které putovaly do celého světa. Seznámíte i s historií Loutkového divadla v Bělé pod Bezdězem.

Hraní loutkového divadla má v Bělé dlouholetou tradici. První loutková scéna byla umístěna v hostinci U Lva na náměstí. Později se divadlo přesunulo do místní Sokolovny. Za okupace muselo být zavřeno a po válce bylo opět obnoveno. V osmdesátých letech byla Sokolovna v rekonstrukci, a tak se divadlo přestěhovalo do budovy bývalé školy vedle kostela Povýšení sv. Kříže. V r. 1992 tuto budovu převzala Policie ČR. Provozovatel divadla tak předal loutkohereckou scénu Kulturnímu středisku, které se dohodlo s ředitelem školy Mgr. Jiřím Šímou o jejím umístění ve zdejší škole. Ministerstvo školství pak udělilo bělské ZŠ (jako jediné v té době na okrese) souhlas o zařazení dramatické výchovy do výuky. Se znovuoživením tohoto divadla velmi pomohl výtvarník a principál Divadla z půdy František Pešán. Rodák z Kláštera Hradiště nad Jizerou doposud vyrobil na 700 loutek, které putovaly mj. i do zahraničí (např. USA a Japonska). Část z nich vidíte v naší expozici.

Nazpět nahoru

KAPLE SV. JOSEFA a Obrazová chodba

Také Albrecht z Valdštejna nechal na bělském zámku stavět. Bylo přistavěno druhé patro a krov na renesanční severní palác, arkády renesančního jižního paláce a kaple se spojovací chodbou. Kaple byla nejprve zasvěcena sv. Markovi, později za Arnošta Josefa z Valdštejna nebo Františka Josefa z Valdštejna se jejím patronem stal sv. Josef. Jak interiér kaple, tak samotná spojovací chodba byly původně mnohem vzdušnější než dnes. Vestavba hudební tribuny si vyžádala zaslepení tří oken v kapli a byly zazděny průhledy do krajiny oblouky spojovací chodby. Přístavba sakristie je počinem z pozdější doby a kaple měla na dobové kresbě z počátku 19. století sanktusovou věžičku. Fasáda, která se na venkovní straně kaple a spojovací chodby částečně zachovala, byla zdobena psaníčkovým sgrafitem ukončeným ve spodní části pásem s rostlinným motivem a její zbytky jsou patrné pod barokní fasádou vně celého zámku. Mobiliář kaple je původní, barokní a ze spojovací chodby jsme vytvořili chodbu „obrazovou“, která kdysi byla ve druhém patře jižního křídla. V obrazové chodbě jsme umístili kopie obrazů představitelů rodu Valdštejnů, kteří zámek a panství vlastnili přes tři století. Originály těchto obrazů jsou umístěny v muzeu v České Lípě, na zámku v Duchcově a Mnichově Hradišti.

Nazpět nahoru

Toaletní věž

Jednou z nejmladších staveb na bělském zámku (vystavěna asi ve druhé třetině 19. století) je toaletní věž při severním renesančním paláci. Toaletní věž stojí mimo severní křídlo a je spojena prampouchem (architektonický prvek propojující dvě budovy). Ve své krátké historii sloužila elévům lesnické školy, později byl její interiér přestavěn na prádelnu. Dnes tu vidíte náznak původního využití, sbírku „nočních váz“, urinačních nádob a přenosných záchodů. Představujeme Vám zde také stavební vývoj záchodů na hradech a zámcích našeho regionu.

Druhá část expozice hygieny můžete spatřit, kde jinde než v hale před toaletami.

Nazpět nahoru

 

Expozice řemesel, půda

Již čtyři století chrání severní renesanční palác na bělském zámku hambalkový krov s ležatou stolicí, odlehčený a zavětrovaný Ondřejskými kříži (konstrukční vazba ve tvaru Ondřejského kříže = šikmý kříž, který připomíná písmenko X. Podle legendy byl na kříži tohoto tvaru ukřižován Svatý Ondřej). Zde našly své útočiště pracovní nástroje a výrobky řemesel pracujících se dřevem. Truhláři, stolaři, bednáři, koláři a tesaři tu představují svůj fortel. Jejich výrobky mohou vzbuzovat nostalgii.

Nazpět nahoru

 

Romantická archeologie

Zámecká pozdně gotická sklepení. Součástí prohlídkového okruhu, jsou i zámecká sklepení pozdně gotického dvoutraktového paláce původního hradu. K vidění jsou otisky prken po bednění na valených klenbách, původní portály i nově objevený sklípek o jedno patro níž (objeven 2010), který je svou valenou klenbou vezděn do staršího, ve skále tesaného, plochostropého sklepa. Další sklepení s cihelnou renesanční klenbou je věnováno jednomu z otců zakladatelů archeologie v Čechách, pateru Václavu Krolmusovi, rodáku z nedaleké Březinky. Expozice Romantická archeologie Bělska (počátky tohoto vědního oboru v regionu) a Příběhy městských bran (historie města a okolí), jsme umístili právě sem, do podzemí jihozápadního křídla zámku v Bělé pod Bezdězem.

Romantická archeologie Bělska Po několika pískovcových stupních sestoupí k samotným kořenům vědního oboru, který se nazývá archeologie. S paterem Krolmusem, rodákem z nedaleké Březinky, vlastencem, knězem, archeologem a národopiscem – folkloristou vstoupí do Posledního božiště Černoboha s runami na Skalsku v kraji Boleslavském v Čechách. A nejen sem. Lákavá je i památná hora Bezděz, která postupně vydává tajemství ze své minulosti. Romantická archeologie Bělska právě začala. 

Dva významní propagátoři historie i archeologie, učitelé a spisovatelé Eduard Štorch a Karel Sellner, nás provedou po Sellnerově hradišti u Březovic i Lobčí pod Vrátenskou horou. Neméně romantické představy nás zavedou na Skály, možné poslední útočiště přemyslovského knížete Soběslava II., Hrádek u Skalska. Archeologické naleziště prokopávané od konce 18. století, které doposud nevydalo všechna svá tajemství.

Návštěvníci naší expozice se mohou těšit na kopie i originály nalezených předmětů, kresebné rekonstrukce i fotografie z výzkumů. Podiví se některým omylům, některé romantické představy je možná pobaví. V medailoncích se seznámí s profesionály i amatéry, kteří přispěli k dnešnímu poznání pradávného života na Bělsku.

Nazpět nahoru

Příběhy bran a model města

Expozice středověku Příběhy městských bran je umístěna v dalším zámeckém sklepení. Jednotlivé bělské městské brány představují středověký život kolem Bělé u Bezdězu. Česká a Německá vyprávějí o Bezdězu, Kuřivodská o cisterciáckém opatství Hradiště nad Jizerou a Pražská, také Podzámeckou zvaná o samotném založení města. 

Městské hradby a brány byly atributem významu, bohatství, určité samostatnosti a bezpečí. Byla ale nebezpečí, před kterými sebepevnější hradby a brány neochránily. Epidemie, živelní pohromy a války. Pak zbývalo jen prosit o ochranu vyšší. To potvrzuje jeden z exponátů. Volná rekonstrukce závěsného štítu svatých Pomocníků, který byl umístěn v Německé bráně. 

Brány, na rozdíl od hradeb, ale také umožňovaly kontakt s vnější světem. Každý, kdo chtěl do města vejít, či z něho odejít, některou branou musel projít. U městských bran bylo od časného rána živo. Tady jste se dozvěděli, jako první, ty nejčerstvější novinky.

Model města, podle plánu od J. Novotného z roku 1797, který vznikal v roce 2021 a je umístěn v  expozici Příběhy městských bran, návštěvníci poprvé viděli při zahájení návštěvnické sezony na zámku v Bělé pod Bezdězem v sobotu 7. 5. 2022 v 15. 00 hodin. S prací na modelu je seznámila kopistka a restaurátorka paní Šárka Hnátová, kterou jsme požádali o pár slov: 

“Práce na modelu města Bělé, pro mne bylo výzvou (vzhledem ke své velikosti) a uvítala jsem ji s opravdovým nadšením. S Městskými kulturními zařízeními ve vašem městě spolupracuji již delší dobu a výroba kopií předmětů pro vaše expozice je milým zpestřením v mém povolání restaurátora.

Nejprve bylo nutné promyslet celý koncept zadání, zejména volbu materiálu, který musel technicky vyhovovat velikosti modelu cca 2 x 2 metry a také požadavku umístění ve vlhkém prostředí zámeckého sklepení. Tím se výběr materiálů dosti zúžil. Došlo i na praktickou zkoušku, kdy byly první vzorky kombinace použitých materálů podrobeny několikatýdennímu testu odolnosti v našem sklepě. Zatím pokračovaly práce přípravné. Bylo nutné porovnat mapy a plány současné i historické s plánem J. Novotného z roku 1797, který nám byl zadáním i předlohou. Pokusit se “vyluštit” některá nepříliš jasná místa. Bylo nutné zvolit měřítko (1 : 500) a k plánu doplnit třetí rozměr. K podrobnému zářezu vrstevnic pro tvorbu terénu jsme využili dostupných map geoportálu a starých vojenských map. Po přepočítání a překreslení vrstevnic do výkresu o velikosti modelu, bylo další prací přenesení vrstevnic na polystyrénový korpus modelu. K vymodelování terénu bylo použito přístroje s tavícím drátem, rašple a nože a dohlazení smirkovým papírem. Po dokončení terénu byl model rozdělen na čtyři díly, pro snadnější manipulaci, a opatřen tmelem armovaným síťkou ze skelného vlákna.

Samotné stavby jsme se snažili vytvořit podle předlohy z plánu J. Novotného. Projektovou dokumentaci pro každý domek (půdorys, pohled) v měřítku modelu pro mne připravil můj tatínek ing. Miloslav Hnát, projektant památkových objektů. Po celou dobu přípravy mi byl nepostradatelným rádcem, při určení konečného vzhledu jednotlivých staveb. Pomohl mi rozluštit detaily, které jsou na plánu J. Novotného “neviditelné” (na odvrácené straně nebo v zákrytu).

Nastřádané “záhady” jsem řešila pak také přímo v Bělé, kde mi byl ochotným průvodcem pan Müller.

Domky, ploty, hradby, brány a věže jsou vyrobeny z tvrzeného polystyrénu a tak jako terén potaženy tmelem a dobarveny. Detaily na povrchu jsou dělány jemným tmelem. K patinaci jsme použili akrylové barvy. Na model byly použity i přírodní materiály, které poskytly šumavská lesy. Než z nich vznikly roztomilé stromečky a keříky v potřebném počtu, bylo třeba vše osušit probarvit a nalakovat.

Po celou dobu výroby modelu pomáhali i oba moji synové Patrik a Matouš. také pár přátel přidalo s nadšením pomocnou ruku k dílu. 

Práce to byla časově velice náročná, ale zároveň velmi krásná a doufám, že se bude model Bělákům i návštěvníkům zámku v Bělé pod Bezdězem líbit.”

Co dodat, snad jen, že plán a z něho vycházející model města Bělá, je vůbec prvním věrohodným pohledem na město, a zároveň posledním pohledem na úplné (z části ještě středověké) opevnění města.

Osvětlení modelu, které také simuluje dráhu slunce na obloze, bylo provedeno v roce 2023.

Nazpět nahoru

Dětská manufaktura

V Informačním centru se nalézá expozice s názvem Dětská manufaktura na bělském zámku, která nás přenese do druhé poloviny 18. století. Právě v této době se tu nacházela továrna a výchovně vzdělávací ústav, který by se dnes asi mohl jmenovat Střední odborné učiliště s dětským domovem, diagnostickým ústavem a nápravným zařízením pro příživníky.

V prvním nadzemním i podzemním patře jižního a jihozápadního křídla byla jídelna, kuchyně, pekárna, spíže, sklady a sklepení bělské manufaktury. Nechybí ani kancelář mistra (faktora) a dílna s kolovraty, stavem a tiskařským lisem, kde si můžete roli chovance tohoto zařízení vyzkoušet.

Majitel bělského panství Vincenc z Valdštejna se zde rozhodl spolu s hrabětem Josefem Janem Kinským a komerčním inspektorem Bockem založit dětskou manufakturu.Snahou podnikat (stejně jako většina šlechticů té doby) chtěl zlepšit svou ne úplně dobrou finanční situaci. A tak v roce 1765 začal s úpravou zámku. 21. dubna 1767 byla konána slavnost k otevření a posvěcení továrny, které se účastnili i zástupci významné šlechty v Čechách.

Manufaktura byla umístěna v zámku, kde bylo zaměstnáno 81 dětí, které zde měly pracovat po dobu 7 let, poté měly dostat peníze do začátku a na podporu rozvoje vyučeného řemesla.
Manufaktura však neprosperovala tak, jak si Společnost představovala. Náklady na provoz byly vysoké, a tak nezbývaly peníze na splácení částky 8000 zl., které Společnosti byly zapůjčeny do počátku podnikání. Ústav musel bojovat také s neporozuměním, nepřátelstvím ba i štvaním, které vznikalo i mezi fabrikanty (tj. mistři dílovedoucí), někteří dokonce poškodili ústav a utekli. Konkurence vyráběla špatné zboží (např.: sváté obrázky s barevnými vousy apod.), které vydávala za bělské. I mezi členy Společnosti vznikal rozpor, tak až strýc Josef Jan Maxmilián Kinský obnovil vedení s novými inspektory Candonim a Calvinem, kteří nahradil inspektora Bocka, jenž zpronevěřil peníze, které Marie Terezie Společnosti půjčila. Dokonce inspektor, který přijel r. 1769 na kontrolu, nenašel žádné účetní knihy ani doklady, jak bylo s penězi naloženo. Z původního počtu zapsaných dětí se jich zde při kontrole nacházelo jen 18, ostatní prý z důvodů těžkých prací, nedostatečného stravování a nemilosrdného trestání utekly. Nové vedení Společnosti přijalo nové dětí, řádně je ošatilo a obnovilo plně provoz manufaktury, dále na zámeckém svahu založili morušovou plantáž k pěstování bource morušového k následnému hedvábnictví. Vzestup manufaktury pokazila v sedmdesátých letech osmnáctého století neúroda a následně chudoba, tudíž se nedostávalo odbytu místních produktů. Přesto se podnik držel dál, ale již v menším rozsahu (jen 50 dětí).
Roku 1777 Marie Terezie odpustila Kinskému a Valdštejnovi půjčku 8000 Zl. Část výroby zamýšlel Kinský přesunout do svého dalšího podniku ve Sloupu. R. 1779 na bělském zámku pobývalo již jen 30 dětí a zachovány byly jen 3 obory: kloboučnictví, pletení punčoch a šití. Přádelna zanikla.
Ještě roku 1783 se posílaly klobouky a punčochy do Lipska. R. 1788 (osm let po smrti J. M. Kinského) zanikla manufaktura zcela. Další rok se již zámek upravoval zpět k bydlení panstva. Od r. 1855 (za hr. Kristiána z Valdštejna) zde byla otevřena lesnická škola.

Výstavba „Informačního centra s expozicemi na Zámku Bělá pod Bezdězem“ byla dotována Evropskou unií prostřednictvím Regionálního operačního programu Střední Čechy.

Nazpět nahoru