historie zámku a panství
Založení bělského města a hradu je úzce spojeno s královským hradem Bezdězem a snahou koruny získat vliv v oblasti severozápadně od Mladé Boleslavi mezi državami Ronovců a Markvarticů. Oba tyto rody sehrály významnou úlohu při držbě bezdězského, později bělského panství. Pokusy o založení města na úpatí Bezděze selhaly, politická situace se změnila a zdálo se vhodné, aby se vynaložené prostředky koruně vrátily. Bezdězské panství bylo zastaveno pánům z Dubé.
14. století
A tak se před sedmi stoletími opět hvozdem rozléhaly rány seker a motyk a čilý stavební ruch ohlašoval vůli pana Hynka z Dubé. Zrodilo se nové město. Práce to byla jistě organizačně, finančně i technicky velmi náročná a osadníci patrně nejprve zasídlili a opevnili konec ostrohu, kde se dnes nachází zámek. Podobu původního hradu neznáme, ale zbytky různě starých gotických zdí nacházíme v základech po celém obvodu zámku a ve stejném slohu je i zdivo a klenby pod jihozápadním křídlem.
Za císaře Karla IV. bylo panství vykoupeno zpět koruně a v jejím držení zůstalo až do roku 1429.
15. století
Roku 1429, se císař Zikmund pokoušel jednat s husity a panství zastavil Janovi z Michalovic. Po bitvě u Lipan (30. května 1434) byli bělští bez pomoci, zkroušeni po hrozném útoku míšeňského markraběte Zikmunda, a ač kališníci, zůstali pokorně pod pány z Michalovic.
Z nich patří zmínit statečného Jindřicha Kruhlatu, kterého ač katolíka nebo právě proto, na Bezdězi často navštěvoval Jiřík Poděbradský.
Když Jindřich na následky zranění z boje zemřel a jím rod pánů z Michalovic vymřel po meči, jeho jmění připadlo sestře Mandaléně, která se provdala za Jana Tovačovského z Cimburka, který byl po dlouhá léta hejtmanem boleslavského kraje. Tento pán ze slavného moravského rodu, byl velkým podporovatelem Jednoty bratrské, taktéž jeho druhá žena Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi. Koncem 15. století postoupila Johanka a její syn Adam z Cimburka panství Bezděz a Bělou nejvyššímu purkrabímu pražskému Janovi z Janovic a ten ho odkázal adoptivnímu synu Janu Špetlemu z Prudic a na Žlebích s přídomkem z Janovic. Majetek dále přešel na jeho syna Jana mladšího, za něhož panská práva vykonával jeho mladší bratr Jetřich, který bydlel na bělském „zámku“ a zemřel bez dědiců v první půli šestnáctého století. Tři roky po jeho smrti si vymohl Jan Špetle mladší královské svolení, aby byl bělský zámek doživotně sídlem jeho ženy Mandalény a dále uchován pro nezletilou dceru Salomenu, ale když zemřel, počala se sestra jeho Anna, provdaná za Jana Berku z Dubé o majetek soudit a statek bezdězský byl rozdělen a to na čás bezdězskou, která patřila Salomeně a bělskou, kterou vlastnila Anna z Janovic a Jan Berka z Dubé.
15. století
Roku 1429, se císař Zikmund pokoušel jednat s husity a panství zastavil Janovi z Michalovic. Po bitvě u Lipan (30. května 1434) byli bělští bez pomoci, zkroušeni po hrozném útoku míšeňského markraběte Zikmunda, a ač kališníci, zůstali pokorně pod pány z Michalovic.
Z nich patří zmínit statečného Jindřicha Kruhlatu, kterého ač katolíka nebo právě proto, na Bezdězi často navštěvoval Jiřík Poděbradský.
Když Jindřich na následky zranění z boje zemřel a jím rod pánů z Michalovic vymřel po meči, jeho jmění připadlo sestře Mandaléně, která se provdala za Jana Tovačovského z Cimburka, který byl po dlouhá léta hejtmanem boleslavského kraje. Tento pán ze slavného moravského rodu, byl velkým podporovatelem Jednoty bratrské, taktéž jeho druhá žena Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi. Koncem 15. století postoupila Johanka a její syn Adam z Cimburka panství Bezděz a Bělou nejvyššímu purkrabímu pražskému Janovi z Janovic a ten ho odkázal adoptivnímu synu Janu Špetlemu z Prudic a na Žlebích s přídomkem z Janovic. Majetek dále přešel na jeho syna Jana mladšího, za něhož panská práva vykonával jeho mladší bratr Jetřich, který bydlel na bělském „zámku“ a zemřel bez dědiců v první půli šestnáctého století. Tři roky po jeho smrti si vymohl Jan Špetle mladší královské svolení, aby byl bělský zámek doživotně sídlem jeho ženy Mandalény a dále uchován pro nezletilou dceru Salomenu, ale když zemřel, počala se sestra jeho Anna, provdaná za Jana Berku z Dubé o majetek soudit a statek bezdězský byl rozdělen a to na čás bezdězskou, která patřila Salomeně a bělskou, kterou vlastnila Anna z Janovic a Jan Berka z Dubé.
16. století
Protože bělský zámek byl tou dobou dosti sešlý a z důvodu zachování panství pro syna Aleše, obrátil se Jan Berka na zemský sněm se žádostí o půjčku a držbu panství alespoň ještě na syna. Dostal souhlas, povolení ale ještě záleželo na králi. Ferdinand I. svolení nedal a navrhl, aby Berkové panství od koruny odkoupili. To pak dědičně zakoupil syn Aleš Berka, který započal s velkolepou renesanční přestavbou západního a jižního křídla zámku. Zvláště výzdoba fasády jižního křídla směrem do nádvoří provedená barveným sgrafitem s figurálními motivy, jejíž zbytky se zachovaly na atice nad arkádami, musela být velmi krásná. Bohužel stavbu nedokončil. Po smrti své manželky Elišky z Valdštejna se pominul smysly a v novostavbě bělského zámku se probodl mečem. Je bezkonkurenčně největším adeptem na místní zámecké strašidlo, i když a to je zvláštní, k zámku a vrchnosti v Bělé neznáme žádné pověsti. Po Alešovi zdědil panství jeho strýc Buchval Berka z Dubé. Je to ten Berka, který bělským vymohl nynější městský znak. Pokračoval také v dostavbě zámku a to severního křídla. To se jediné zachovalo v takřka původní renesanční podobě s arkádami a části fresek na fasádě do nádvoří. Výjimkou jsou až manýristické a barokní úpravy druhého patra a přístavba „toaletní věže“ z 19. století.
Jako jeden z představitelů českých stavů po bělohorských událostech Berka celkem rozumně emigroval a jeho jméno na cedulce bylo přitlučeno k šibenici Starého města pražského. Zemřel chudý v Hamburku. Konfiskací propadlo panství Bělá královské komoře, která ho prodala Albrechtu z Valdštejna. Část stržených peněz obdržel Buchvalův syn Aleš.
17. století
Za předešlých vrchností se město Bělá vzmohlo a počátkem l7. století tu bylo přes padesát mistrů, řemeslníků. Místní vynikali ve zpracování sukna a tkalcovství. Albrecht z Valdštejna byl přísnou vrchností, zato se však na jeho panstvích postupovalo pozvolna s pokatoličťováním obyvatelstva a za jeho života nedocházelo ve Friedlantském knížectví, jehož součástí bělské panství bylo, k rabování. Toho si bělští užili až po jeho smrti, nejdříve krutými rekvizicemi a později pěti švédskými vpády.
Za Albrechta z Valdštejna bylo na bělském zámku dostavěno východní křídlo s kaplí sv. Josefa (někde také zmínka o kapli sv. Marka) a provedeny převážně úpravy horních pater zámku a arkády jižního křídla. Albrechtův dvůr tu prokazatelně jeden měsíc pobýval, jak dokládají účty za dodané potraviny. Zda tu byl někdy Albrecht osobně se nám nepodařilo doposud zjistit.
Po chebské exekuci obdržel bělské panství jako konfiskát, jeho bývalý plukovník, František markrabě z Caretta a Millesima. Tento rod se ukázal být dobrou vrchností, když po hrozném požáru roku 1635, jemuž v Bělé podlehlo 56 obytných domů, kostel, fara a špitál, poskytl pohořelým nemalé finanční sumy a nespěchal s jejich vrácením. Za této vrchnosti byl také postaven velký špýchar, který uzavírá první nádvoří zámku.
Františkův vnuk, Otto Jindřich panství Bělou a Kuřivody prodal dne 1. ledna 1678 Arnoštovi Josefu z Valdštejna.
Hraběcí rod Valdštejnů vlastnil bělský zámek a rozsáhlé panství (Bělá, Kuřívody, Hirschberg [dnešní Doksy] a Nový Bernstein) až do roku 1945.