Nezbedný bakalář
24 července – 21:00
Zikmund Winter (1846–1912) napsal na základě svého historického bádání několik historických povídek z rakovnického regionu.
Zdeněk Štěpánek (1896–1968) bývá považován za jednu z nejvýraznějších českých hereckých osobností 20. století. V Rakovníku studoval na reálce a později absolvoval Hospodářskou školu. Zdramatizoval povídky pana Wintera Golgota a Nezbedný bakalář pro rakovnické ochotníky, a tak vznikla hra Nezbedný bakalář, která měla premiéru v roce 1937. Titulní roli si s místními samozřejmě s chutí zahrál sám Mistr Štěpánek. Většina postav této hry má tedy svůj reálný předobraz v osudech skutečných lidí, žijících v Rakovníku okolo roku 1580. Dalšího uvedení v Rakovníku se hra dočkala už v roce 1941 – to už bylo na jevišti dnešního »Tyláku«. Potřetí byla uvedena v roce 1958 v režii Karla Lukeše. Od té doby se tento kousek v Rakovníku nehrál, ale značný věhlas získala tato komedie ve své filmové podobě z roku 1946, v režii Otakara Vávry, s titulní rolí opět v podání Zdeňka Štěpánka.
Zdeněk Štěpánek (1896–1968) bývá považován za jednu z nejvýraznějších českých hereckých osobností 20. století. V Rakovníku studoval na reálce a později absolvoval Hospodářskou školu. Zdramatizoval povídky pana Wintera Golgota a Nezbedný bakalář pro rakovnické ochotníky, a tak vznikla hra Nezbedný bakalář, která měla premiéru v roce 1937. Titulní roli si s místními samozřejmě s chutí zahrál sám Mistr Štěpánek. Většina postav této hry má tedy svůj reálný předobraz v osudech skutečných lidí, žijících v Rakovníku okolo roku 1580. Dalšího uvedení v Rakovníku se hra dočkala už v roce 1941 – to už bylo na jevišti dnešního »Tyláku«. Potřetí byla uvedena v roce 1958 v režii Karla Lukeše. Od té doby se tento kousek v Rakovníku nehrál, ale značný věhlas získala tato komedie ve své filmové podobě z roku 1946, v režii Otakara Vávry, s titulní rolí opět v podání Zdeňka Štěpánka.
V roce 2024, se hra Nezbedný bakalář se opět vrátila na “domácí jeviště” v Rakovníku. Tentokrát v úpravě a režii Evy Kodešové. Rakovnický divadelní soubor si nedávno připomněl 150 let své existence, takže není od věci se tímto způsobem tak trochu ohlédnout za minulostí. A navíc, mnohé z tohoto prastarého příběhu se podnes nezměnilo. Stále si můžeme říkat: »Sliby – chyby«, »Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají« či »Podle sebe soudím tebe«. A co myslíte – je stále pravdivá i bakalářova hláška z této hry: »Vůl zůstane volem a pařez pařezem«? Odpovězte si sami, milí diváci.
